Hra na pachové práce

O tom, že psi mají mnohem dokonalejší čich než lidé, vás nemusíme dlouze přesvědčovat, to je všeobecně známý fakt. Pokud si chcete otestovat čichové buňky svého mazlíčka, vyzkoušejte tuto jednoduchou hru.

Budete k tomu potřebovat jen pár drobností – starý hadřík, papírové kapesníky, nějakou látku s charakteristickým pachem, ideálně „jedlou“ (například olej, med rozpuštěný ve vodě, mléko, zředěný ovocný sirup apod.). Vyhněte se intenzivním pachům, které jsou pro psa nepříjemné (parfémy aj.). Pokud používáte klikr, bude se vám při nácviku hodit. Psi mají dobře vyvinutý čich. Tento jejich smysl je natolik výjimečný, že jim stačí jen několik kapek pachové látky na papírovém kapesníku, aby takto označený kus našli mezi ostatními „nenavoňenými“.

Jak začít?

Nejprve musíte psa seznámit s určitým pachem, který chcete při hře používat. Nakapejte pár kapek látky, třeba oleje, na kus látkového hadříku (stará utěrka nebo kapesník) a dejte ho psovi k dispozici, aby si s ním pohrál a důkladně si ho očichal. Můžete se o něj třeba chvíli přetahovat, pokud by o něj sám neprojevoval zájem. Nyní, když je pes seznámený s novým pachem, můžete přistoupit k prvním „pachovým zkouškám“. Na papírový kapesník nakapejte použitou látku (například zmiňovaný olej), položte ho před psa na podlahu a nechte ho, aby si ho očichal. Velmi záleží na vaší reakci - měli byste projevovat nadšení. Můžete třeba radostně přičichnout ke kapesníku.

Co dál?

Abyste úkol ztížili, proveďte to samé se dvěma kapesníky s tím, že druhý bude čistý. Svého mazlíčka nechte očichat oba papírové vzorky (jeden s pachovou stopou, druhý bez). Pokud se o ten správný – označený pachovou značkou – bude zajímat déle, pochvalte ho a můžete ho odměnit i pamlskem. Po několika opakování pes pochopí, že má vybrat kapesník označený pachovou stopou. V případě, že to pes nechápe nebo kapesník hned zničí, můžete použít malý trik. Dejte kapesníky do prázdné sklenice například od džemu nebo medu. Sklenice by měla být ideálně úzká, dobře vymytá a „bytelná“, aby ji pes nemohl jen tak rozbít. Samozřejmě víčko nepoužívejte.

Označení toho pravého

Každý pes je jiný, takže reakce na nalezení toho pravého vzorku se může lišit. Jeden pes u označeného kapesníku zakňučí, jiný ho vezme do zubů, další do něj bude strkat tlapkou nebo u něj jen zůstane stát delší dobu a bude vrtět ocasem. Chování a reakci, které od psa vyžadujete, pak můžete podpořit použitím klikru a odměněním chutným pamlskem. Na svého mazlíčka nespěchejte. Přestože se někteří psi učí velmi rychle a hned pochopí, co po nich chcete, většina jich bude potřebovat více času. Nepočítejte, že se to naučí za jediný den. Buďte trpěliví a dejte psovi čas, aby správně pochopil, co po něm chcete a nácvik hledaného pachového vzorku trénujte postupně. Na cvičení si vyhraďte čas a postup několikrát opakujte. V době, kdy pes už zkušeně pozná daný pach, položte před něj na zem několik papírových kapesníků, z nichž jeden bude označený, ostatní budou čisté. Čím víc kapesníků, tím bude úkol složitější. Když označí správný kapesník, hlasitě ho pochvalte a odměňte. Nerozpakujte se projevovat nadšení, vaše radostné projevy psa víc motivují do dalšího cvičení. Příště psa seznamte s jinou vůní a celý postup od začátku opakujte. Nácvik však bude probíhat rychleji, protože váš čtyřnohý přítel už bude vědět, co po něm chcete...

Agrese k dětem

Máme doma dvouletého pejska čínského naháče s průkazem původu. Dávala jsem pozor při výběru na chování a povahy rodičů, chovatelé věděli, že mám malou dceru, byl to pro ni dárek k pátým narozeninám. Chtěla jsem malé plemeno, myslela jsem, že výchova a výcvik nebude tak náročný. Mylně jsem se domnívala, že když vytvoříme bezpečný a útulný psí domov, tak bude vše v pořádku. První rok to tak bylo, ale pak, právě v jednom roce věku, začal být Harry agresivní na děti a ostatní psy. Žiji s dcerou v domku, pejsek má zahradu, chodíme s ním ale i tak 3x denně na procházku. Bydlí s námi, není a nebyl nijak odstrkován. Pokud to jde, bereme ho všude s sebou (výlety, dovolená, návštěvy u známých atd.). Agresivita se projevuje zpočátku vrčením (je jedno jestli leží v pelíšku nebo např. na gauči) a dceru většinou i kousne. Stačí, aby kolem něj prošla, a nezavdá mu ani žádný důvod. Na mě pouze vrčí, a to i tehdy, když mu říkám „nesmíš!“. Pak mu dám jako výchovný prostředek náhubek, ale nepomáhá to. Teď bohužel začal napadat a kousat i kamarády dcery a na procházce je agresivní na ostatní psy. Pokud je na zahradě, tak lítá kolem plotu a nesmyslně štěká a neposlechne žádný povel a neláká ho ani pamlsek. Vyzkoušela jsem i protištěkací obojek s vysokým tónem, ale to ho ještě víc rozštěkávalo. Nevím, kde se to zvrtlo nebo kde nastala chyba. Chováme se s dcerou pořád stejně a nevím, že by mu kdokoli ublížil. Agresivnější bývá později odpoledne. Jinak si s malou normálně hraje, vítá ji, je mazlivý, nebo jen tak leží u ní v pokoji, když si hraje nebo se učí, rád se k ní na noc zavrtá pod peřinu… A pak najednou, z ničeho nic, vrčí a v horším případě kousne. Dcera se ho začíná bát a já mám strach, když k nám nám kdokoli přijde, aby nenastal problém. Psa nebiji – zkusila jsem zvýšený hlas, vykázání na místo, náhubek. Poslechne, ale pak se agresivita stejně opakuje. Jinak je poslušný a zvládá běžné povely. Nevím, jestli by pomohla kastrace. Nechci, aby se ho dcera bála, což už se bohužel děje. Ale dát psa pryč nebo utratit? Předem díky za radu.

Odpověď: Někteří dospělí psi (kromě většiny příslušníků vyloženě „mazlivých plemen“, jako jsou například retrívři) nemají rádi mazlení a od dětí se drží raději dál, protože jim vadí jejich hlučné chování a neustálé přebíhání. Stejně tak je to s ostatními psy. Zatímco štěňata si ráda pohrají, dospělým psům stačí jen očichání, nebo se dokonce drží od všech jedinců svého druhu raději dál, nemají zájem o kontakt. Pokud je některý pes příliš dotěrný, zpraží ho rychlým výpadem. Někdy pak takto nevrle reagují raději na všechny psy, které potkávají, protože je chtějí udržet v uctivé vzdálenosti. Takováto povaha není sice ideální pro život s malým dítětem, nemyslím si však, že by to byl již důvod k utracení. Dejte tomu čas řádově několik měsíců, uvidíte, jak se to vyvine. Harrymu přemístěte pelíšek na takové místo, kde kolem něho nebude nikdo procházet a bude tam mít klid (za nábytkem, v rohu). Budou-li na návštěvě děti, zavřete ho raději v samostatné místnosti, nejlépe tak, že dáte do dveří nějakou mřížku, aby byl v kontaktu, když o to bude stát, ale aby nikdo nemohl k němu. Kdykoli ho posíláte na pelíšek, mělo by to být laskavě, s pamlskem a pochvalou – pelíšek je místo, kam by se měl sám uklidit, kdykoli je mu chování vaší dcerky nebo jejích kamarádů nepříjemné. Musí tam mít vždy volný průchod a nikdo jej tam nesmí hladit, mluvit na něj, natož trestat nebo jej odtud tahat. Dávejte pozor na jeho výraz při kontaktu s dětmi, popřípadě i s vámi – kdykoli zívá, olizuje se, odvrací hlavu, přikrčí se, ukáže zuby, zavrčí, je jedinou správnou reakcí rychle dát ruce pryč, otočit se ke psu bokem, odvrátit pohled, popřípadě ho klidně poslat na místečko a s úsměvem ho pochválit. Žádné „nesmíš“, ani „co to je!“ apod. – to psa jen rozčílí. Nepouštějte ho na sedačku, dejte mu do pelíšku měkoučkou deku, do které se může zavrtat. Zvláště když jsou u vás děti, vždy se přesvědčte, že pes není na gauči. Ve strachu, že by ho děti mohly připravit o tento požitek, by mohl být zlý. Máte-li návštěvu, můžete mu dát i náhubek, ale jako prevenci pokousání, nikoli jako trest.
Přikládám tabulku, podle níž si objektivně spočítáte, jak moc je váš Harry pro dcerku či její spolužáky nebezpečný. Přikládám také letáček se zásadami bezpečného soužití dětí a psů a také informaci o tzv. konejšivých signálech, tedy gestech, která psi ukazují, když jsou nervózní, cítí se ohroženi a chtějí uklidnit své lidi a udržet si je od těla. Všechny tyto informace jsou blíže rozvedeny v knížce Modrý pes, kterou považuji za velice užitečnou pro všechny rodiče malých dětí.
Pokud jde o chování ke psům: Nenechte ho štěkat kolem plotu. Vyrobte si rachtačku – do plechovky od piva nebo coly dejte 3 - 4 drobné mince nebo maličké kamínky či matky a pořádně přelepte otvor. Harryho na zahradě pečlivě hlídejte. Kdykoli se začne rozbíhat směrem k plotu s úmyslem někoho seřvat, hoďte mu pod nohy (nebo ještě lépe před něj) plechovku. A hned jak nadskočí, přivolejte ho, pochvalte a odměňte. Buďte důsledná! Pak bude stačit vzít jen plechovku do ruky a říci přísné rychlé NE! A hned zase musíte psovi říci, jak se má v takové situaci chovat, tedy přivolat ho a pochválit. Pak můžete cvičit i venku na vycházkách. Máte-li potkat psa, včas Harryho přivolejte a uvažte ho. Soustřeďte jeho pozornost na sebe a na povel (K NOZE). Ve chvíli, kdy míjíte psa, dávejte mu pamlsek (nějaký výjimečně dobrý). Musí vzniknout nová reakce: Vidím psa, budu se držet u paničky a těšit se na mlsání.
Agresi psů vždy řeším pokud možno osobně. Pokud je pro vás schůdné dojet do Prahy nebo Brna, sejdeme se a vše společně vyzkoušíme. Kastrace v tomto případě asi mnoho nespraví…

Válení v mršinách jako zděděné chování

Většinu majitelů psů zrovna moc netěší, jakou neodolatelnou přitažlivost mají pro psy nepříjemně páchnoucí objekty (zdechliny, exkrementy). Proč se v nich s takovou oblibou válejí?

Bohužel toto chování je naprosto typické a zřejmě pudové. Nejprve psi pokrčí přední nohy a třou se o tu nechutnou věc šíjí a zadní částí hlavy, z jedné i druhé strany, a nakonec se do páchnoucí nadílky svalí celým tělem, převrátí se na záda a válejí se a otírají... Jedná se o pozůstatek pudového chování vlků, u nichž bylo stejné jednání pozorováno nesčetněkrát.

Proč to dělají?

Nabízejí se různé výklady. Dříve se soudilo, že tím chce vlk zamaskovat svůj pach, aby se mohl nepozorovaně přiblížit ke kořisti. Další vysvětlení, které je ovšem méně pravděpodobné, říká, že vlk chce páchnout proto, aby mu byla věnována větší pozornost ve formě sborového očichávání v době, kdy se vrátí ke smečce. Ať tak či onak, jedná se o chování zřejmě natolik pudové a samoúčelné, že u psů přetrvalo po celá tisíciletí, přestože není posilováno žádnou formou odměny. Naopak u domácích mazlíčků je potlačováno a trestáno. Je téměř nepochopitelné, jak mohlo toto specializované a hluboce pudově zakořeněné chování vzniknout, kdyby odměna za ně byla tak nepatrná a v čase odložená. Možná kdyby se dalo bezpečně prokázat, že vlkům plyne nějaká výhoda ve společenské hierarchii z toho, že se vyválejí v páchnoucí zdechlině, oproti jedincům, kteří to nedělají nebo se jim k tomu nenaskytla příležitost. Pak snad... Ale žádný důkaz, který by na to ukazoval, zatím neexistuje.

Další možnost

Co když skutečnost, že pes po vyválení zapáchá, je jen vedlejším produktem celého chování? I když se nám to může zdát nechutné, faktem zůstává, že psi i vlci mají prostě rádi zkažené a různě nahnilé maso, protože se jím v dřívějších dobách často živili. Bylo pozorováno, že ve volné přírodě se vlci ke zdechlinám vracejí i po několika dnech a konzumují i maso hnilobou téměř rozložené. Takže taková páchnoucí mršina jim může připadat velmi lákavá a cenná. Psi i vlci mají na hlavě pachové žlázy, proto se vůbec nemusí jednat o snahu přenést na sebe pach něčeho jiného, ale naopak zajímavému objektu (v tomto případě mršině) předat svůj charakteristický pach. Také se může jednat o označování vlastnictví, případně teritoria. Pro psa i vlka je důležité zanechat vlastní značku na něčem, co může být považováno za cenné vlastnictví. Vždyť i psi jako pozůstatek od svých vlčích předků si vybírají vizuálně nápadné body v terénu ke značkování močí a důležité křižovatky loveckých stezek ke značkování výkaly, proto je možné, že se snaží vlastním pachem označit čichově nápadné lokality. Intenzivně páchnoucí objekty, které jsou cítit odlišně od okolí, budou totiž prozkoumávány jinými psy. Účelem by tedy mohlo být něco jako nechat svou značku tam, kde je největší pravděpodobnost, že je ostatní členové skupiny najdou.

Ať už je důvod jakýkoliv, pravdou zůstává, že majitelé psů z tohoto pudového chování nemají žádnou radost. Kdo by se taky radoval, když k vám přiběhne špinavý pes, který je cítit na sto honů...V takových případech se nedá dělat nic jiného, než se obrnit trpělivostí, zacpat nos a naordinovat chlupatému mazlíčkovi sprchu s pořádnou dávkou psího šamponu.

Zločin a trest

Některé lumpárny našim psím kamarádům s přimhouřením oka tolerujeme. Třeba když se uprostřed noci přijdou přitulit do naší postele, přestože večer ulehnou vzorně na svém pelíšku...

Nebo loudění u stolu – asi by nebylo mezi psy tolik loudilů, kdyby alespoň občas něco nedostali. A toho přemlouvání v parku, když za chvilku už máte být na důležité schůzce a vašemu Alíkovi se vůbec nechce domů a má zrovna nejvíc „práce“ se čtením a přepisováním značek. Jsou ale vylomeniny, které už promíjet nelze a je třeba je zarazit. Denně dostávám maily líčící běžné i velmi kuriózní trampoty majitelů psů. Většina z nich končí dotazem: „Jak ho mám potrestat?“ Mrzí mne to, protože první otázkou by mělo být: „Proč to dělá?“ Nicméně i trest je někdy na místě, jen je třeba si uvědomit, co je jeho účelem.

Moudré etologické knihy říkají, že trest by měl být tak důrazný, aby dokázal přerušit nežádoucí činnost psa a odradit jej od pokračování, avšak nesmí vyvolat nadměrnou bolest nebo strach. Trest musí přijít přesně v okamžiku, kdy pes vykazuje nežádoucí činnost, nebo ještě lépe, když se právě k této činnosti odhodlává. I vteřinové zpoždění trestu už je kontraproduktivní, to znamená, že je spíše ke škodě, než k užitku.

Bohužel široká veřejnost si stále pod pojmem „trest“ představuje především fyzickou inzultaci psa: bití nejrůznějšími předměty od vodítka a proutku až po noviny a papuče, škrcení na stahovacím obojku, vycukání, vytahání za kůži za krkem, povalení psa na záda a jeho držení na zemi, dokud „nezkrotne“ apod. Dalšími často používanými variantami trestů jsou zavírání psa do tmavého prostoru (koupelna, sklep), uvázání, dlouhodobé odložení, umravnění cvičením.

Proč bývají tresty neúčinné

Nejsem v zásadě zcela proti fyzickým trestům. Přiměřené, ale rázné, nečekané a dobře načasované třepnutí přes čenich, když se pes žádostivě natahuje po mé svačině, nebo dobrá trefa hozeným smotaným vodítkem do kožichu psího puberťáka, který obtěžuje starou fenečku s ještě starší pohoršenou paničkou a dělá, že v životě neslyšel své jméno – to jsou metody, které se osvědčují jako velmi užitečné a plně splňují výše vyjmenovaná kritéria. Ale co ty ostatní tresty? Kromě toho, že většina dnešních pejskařů trpí při trestání psa více než trestaný hříšník, spadá valná většina metod do kategorie těch kontraproduktivních. Důvodů je mnoho, přičemž nejčastější bývají následující tři:

Zpožděný trest: Představte si, že vaše štěně v době vaší nepřítomnosti najde otevřený botník a okouše hned několik bot. Škoda jde do tisícovek a ten pacholek se tváří, že se nic nestalo! Tak popadnete noviny, vařečku nebo jiný vhodný předmět a ve svém spravedlivém rozhořčení pejskovi nařežete. Jenže druhý den se situace opakuje, možná ne s botami, ale třeba s knížkami. A pejsek se při vašem příchodu chová jinak – plazí se, stahuje uši... Jako kdyby věděl, že něco provedl. Takže když mu znovu nařežete, už máte docela čisté svědomí – vždyť on dobře ví, proč dostal. Ale ono to není tak jednoduché. Pes vůbec netuší, proč se zlobíte. Do té doby nikdy nekousal boty ani knížky před vašima očima, abyste mu mohli okamžitým okřiknutím dát najevo, že to nejsou jeho hračky, a nabídnout mu ke kousání ty pravé. Jeho zoufalá gesta mají odvrátit vaši zlobu a uklidnit vás. Když mu v téhle chvíli nařežete, vzniká velké nedorozumění. Každý váš příchod domů pak bude mít pes spojený s obavou z výprasku, aniž by věděl, co je příčinou vašeho hněvu. Stejně tak, když váš pes prožene cyklistu, pak radostně přiběhne k vám a vy mu vyprášíte kožich a uvážete ho. Co jste tím potrestali? Nikoli pronásledování cyklisty, ale pejskův radostný příchod k vám. Takže zítra bude dál bez zábran prohánět cyklisty, jen s tím rozdílem, že už nebude spěchat zpátky k vám, zvlášť když mu budete dávat lamentováním na dálku signál, že se zlobíte.

Nepřiměřený a nepochopený trest: Před časem jsem potkala v parku mladého muže se štěnětem německé dogy (asi tak pětiměsíčním). Mladý pejsek se nadšeně hrnul k mé fence flata, která se na něj z dálky „smála“, jenže pán zavelel „NESMÍŠ!“ Štěně znejistělo, ale já už jsem zareagovat nestihla a moje fenka vyběhla štěněti naproti. Začali si hrát, ale pán své štěně chytil, povalil na záda, kleknul na ně a hučel mu do ucha: „Nesmíš, říkám ti, že nesmíš!“, až sepomočilo. Běhal mi z toho mráz po zádech – ten pejsek vůbec netušil, o co jde, jen se hrozně bál. Trochu z jiného soudku byl případ asi ročního malého knírače, který se začal vyhýbat některým cvikům poslušnosti a dokonce se párkrát ohnal zuby po paničce. Ukázalo se, že paní ve snaze cvik zdokonalit používá velmi bolestivou korekci, takže pes si již vytvořil asociaci mezi povelem a následnou bolestí. Když poprvé ukázal zuby, paní si myslela, že jde ze strany psa o demonstraci síly, a tak ho „přidusila“ na zemi. Došlo tím jen k vytvoření vzájemné nedůvěry a k pokažení dosud hezkého vztahu.

Nevhodný trest vzhledem k problémovému chování psa: Je řada psů, kteří lpí na určitých předmětech nebo privilegiích více, než je u jiných psů obvyklé. Někteří si nárokují nejen granulky ve své misce, ale všechno jídlo na stole, každý drobeček spadlý na zem, a důrazně hrozí každému, kdo vypadá, že by mohl mít o „jejich“ baštu zájem. Jiní nenechají nikoho přiblížit se ke svému pelíšku. Bohužel právě tito výtečníci nezřídka považují za svůj pelíšek páníčkovu postel nebo křeslo. Další si zase neradi nechají mluvit do štěkání kolem plotu nebo do obtěžujícího vítání příchozích hostů. V takovýchto případech obvykle již jen náznak fyzického trestu spustí velice tvrdou agresi psa. Čím více se majitel snaží psa potrestat, tím více se pes staví proti němu. Na obou stranách je pak stálá nedůvěra a strach.

Přerušit nežádoucí činnost

Při nápravě problémů se snažím s klienty a jejich psy pracovat tak, abychom se trestům v klasickém pojetí zcela vyhnuli. Vždyť k upevnění správného vztahu není potřeba fyzická síla a nátlak, stačí dobrá komunikace a vzájemné porozumění. K vylepšení cviků poslušnosti se dá místo korekcí velmi dobře použít klikr. Cvičení by přece mělo být radostí pro obě strany, proto nesmí nikdy bolet ani být používáno jako trest. A štěňata je lépe než nesmyslnými tresty zahrnout dostatkem času, pozornosti a důslednosti. Vyhýbám se i samotnému slovu trest, protože v obecném povědomí to znamená následek nevhodného chování. My však potřebujeme působit rychleji. Proto je lepší a výstižnější termín „přerušení nežádoucí činnosti psa“. Pod tím se skrývá řada nejrůznějších postupů: někdy stačí tlesknutí, jindy rázné „NE!“, v řadě případů se osvědčilo hození nějakého chřestícího předmětu – svazku klíčů, řetízku nebo plechovky naplněné mincemi či šroubky – na zem pod nohy psa. Velice účinná je sprška vody z vodní pistolky. Výborně se mi osvědčil Pet Corrector – nádobka se stlačeným plynem, který při stisknutí ventilu vydává ostrý syčivý zvuk, imitující zasyčení hada či labutě. Jen málo psů zůstane k tomuto zvuku netečných. Většina se zarazí. A to stačí! To je ten správný účinek! Pak už zbývá jen psovi srozumitelným (a předem dostatečně procvičeným) povelem říci, co má v této situaci udělat, abychom byli spokojeni: sednout si, jít na místo, jít k noze atd. A tím vše končí. Za splnění povelu je třeba psa pochválit, popřípadě odměnit, ale především se usmát, uvolnit, dát mu najevo, že takhle je to dobře. Příště v podobné situaci stačí jen nádobku ukázat.

Jsou i takoví uličníci, kteří se v blízkosti majitele chovají vzorně, ale když jsou mimo jeho dosah, ovladatelnost bere za své. Oblíbenými kratochvílemi těchto vejlupků je například pronásledování cyklistů, požírání všelijakých na ulici nalezených dobrot nebo ignorování přivolání od určité vzdálenosti. V takových případech je užitečnou pomůckou sprejový obojek s malou nádobkou, která je naplněna stlačenou vodou. Je to vlastně vylepšená vodní pistolka – majitel nemusí být blízko, dosah dálkového ovladače je až 300 metrů, a k chladivému efektu vodní spršky se přidává ještě zvukový efekt syčícího spreje. Jak Pet Corrector, tak sprejový obojek nejsou vhodné pro každého psa. Přestože nevyvolávají žádnou bolest, nehodí se pro psy přecitlivělé k hluku a pro bojácné jedince. Proto vždy pečlivě zkouším, zda konkrétní pomůcka dokáže psa odradit od lumpáren, ale zároveň jej příliš nevyděsí.

Aby se problém vyřešil trvale a komplexně, nestačí jen trestat. Je nutné ukázat psovi, jak se má v dané situaci správně chovat, a trpělivě ho to učit.

Lidské léky nejsou pro zvířata

Snad každý z nás zažil tu situaci: Zvířátko něco bolí a my mu chceme pomoci. Otevřeme domácí lékárničku a najdeme něco proti bolesti. Vždyť když to pomůže nám, tak proč by to nepomohlo našemu mazlíkovi. Ale pozor! Ne všechny léky, které pomáhají nám, jsou vhodné pro zvířata. Je mnoho případů, kdy takovéto ošetření může skončit tragicky.

PARALEN a jemu podobné přípravky

Účinnou látkou těchto léků je paracetamol. Tyto léky jsou námi nejpoužívanějšími analgetiky (léky tlumící bolest) a antipyretiky (léky tlumící horečku). S otravami koček a psů se setkáváme poměrně často z důvodů snadné dostupnosti těchto léčiv a neznalosti majitele. Kočky jsou k působení paracetamolu citlivější a často takové případy končí smrtí zvířete. Mechanismus toxického účinku je poměrně složitý. Toxicitu vykazuje metabolit paracetamolu, který vzniká v játrech, kde již toxicky působí na jaterní buňky. Po podání paralenu dochází velmi rychle k jeho vstřebání a otravě organismu. Dochází k poškození jater, červených krvinek, což vede k anémii a hypoxii (nedostatečné okysličování).

Toxické dávky
Pes

100 mg/kg (1tableta u 5kg psa) - působí deprese, zvracení a tvorbu methemoglobinu (látka která způsobuje hypoxii)
900 mg/kg vede k náhlému selhání jater

Kočka

10-60mg/kg (1/16 až 1/3 tbl)- selhání jater, smrt

Klinické příznaky

Akutní otrava se projevuje cyanózou (fialové sliznice), zvýšením srdeční a dechové frekvence, depresí, zvracením, svědivostí a snížením teploty. U koček je typický podčelistní edém a otoky dolních částí končetin. Dochází k poškození červených krvinek, což má za následek anemii a hematurii (krev v moči). Po 2-7 dnech může dojít k rozvoji žloutenky a hemoglobinurii (močení krevního barviva), ke křečím a komatu v důsledku selhání jater. Smrt nastává v důsledku selhání oběhového systému a selhání jater.

NESTEROIDNÍ ANTIFLOGISTIKA TYPU IBUPROFEN (Ibalgin), DlKLOFENAK (Voltaren, monoflam) APOD.

Tyto léky jsou využívány při bolestivých onemocněních. Vzhledem k tomu, že tyto léky lidé často využívají, nabízí se podání i zvířatům. Ibuprofen není ale k použití u zvířat ani schválen ani doporučován z důvodu úzkého terapeutického rozmezí.

Toxické dávky
Pes

8mg/kg (0,5 tbl Ibalginu 250 u 15kg psa) - vyvolává během několika dní zánětlivé změny v trávicím traktu a tvorbě vředů bez zjevných klinických příznaků
50-125mg/kg (1 -2,5 tbl Ibalginu 500 u 10 kg psa) - jako jednorázová dávka vyvolává zjevné trávicí potíže
175 - 250mg/kg (3,5 - 5 tbl Ibalginu 500 u 10 kg psa) - vyvolávají akutní ledvině selhání

Kočka

50mg/kg (asi 3/4 tbl Ibalginu 250) - vede k poškození a krvácení zažívacího traktu
200mg/kg (asi 0,5 tbl Ibalginu 500) - vyvolává akutní ledvinné selhání
600 mg/kg (asi 3 tbl Ibalginu 500) - je smrtelná

Klinické příznaky

V důsledku poškození trávicího traktu dochází k bolestivosti břicha, letargii, anémii, zvracení a kálení krve. Pokud dojde k prasknutí vředu vyvíjí se rychle šokový stav provázený nástřikem cév na oku a silnými bolestmi až křečemi. Dochází ke zvýšení srdeční činnosti, nepravidelnosti pulzu, snížení teploty. Lze pozorovat i poruchy močení.

Doporučení:

Pokud se stane, že si pes najde léky sám a pozře je, okamžitě pomocí peroxidu vodíku, který podáte psovi přímo do tlamy a dohlédnete na to, aby pes peroxid požil, vyvoláte zvracení. Neprodleně poté vyhledejte veterinární kliniku, kde bude psovi vypláchnut žaludek a nasazeny léky na podporu ledvin a jater. Každá minuta může hrát roli.

Suchý čumák rovná se nemocný pes aneb nejčastější psí mýty

Každý z nás během svého života už nějaký ten mýtus spojený se psy slyšel, pojďme si ale říct, jak je to doopravdy.

Pes, který štěká – nekouše

Ale ano, kouše. Často psy, kteří štěkají, omlouváme tím, že se bojí a snaží se nepřítele zastrašit. Jenže pes, který se bojí a je ve stresu, může zaútočit. Pokud si je v nějaké situaci nejistý a cítí potřebu se bránit, vycení zuby, vrčí, vyskakuje a štěká. Snaží se tak zastrašit protivníka. Pokud varovné chování nezabírá, může chňapnout nebo i kousne. Mimika, která vám prozradí, co pes cítí: při strachu psi tlamu zavírají, v ofenzivě hrozivě krčí čumáček, v rozzlobení zase stahují pysky pevně k sobě a cení přední zuby. Pokud chce zaútočit, má široce otevřené oči, upřený pohled, strnulý postoj, maličko ohrnuté pysky a ocas vysoko zvednutý nebo v horizontální poloze.

Psi vidí černobíle

Tento mýtus vznikl nejspíš v době, kdy vědci ještě psímu oku moc nerozuměli. Je pravdou, že psi mají menší barevné spektrum než my. Lidské oko rozeznává všechny barvy spektra, protože je vybaveno třemi druhy barevných receptorů (čípků), z nichž každý je citlivý na světlo o jiné vlnové délce. Psi disponují dvěma druhy čípků, které jsou citlivé na vlnovou délku odpovídající žlutozelené a fialové. Červená, oranžová, žlutá a zelená je pro psa jedna barva, modrá a fialová barva druhá. Proto je pro něho na zelené trávě lépe dohledatelná fialová hračka než červená.

Předchůdci psů – vlci – potřebovali spíše než čípky mít dobře vyvinuté tyčinky (druhá skupina receptorů v oku), které slouží k perifernímu vidění a lepšímu vidění v šeru (lepší pro lov).

Suchý psí čumák

O psím čumáku koluje také známý mýtus: „Pokud má pes suchý čumák, je nemocný.“ To je nesmysl. Naopak pokud se během dne vlhkost a teplota mazlíčkova čumáku mění, je zdravý. Psí čumák reaguje na teplotu, je tedy jasné, že ve vytopeném bytě bude mít pejsek čumák suchý a teplejší. Teplý, suchý čumák mívají psi hlavně po probuzení. Pokud vyleze ven a proběhne se v mokré trávě, je rázem čumák mokrý a studenější. Několikrát denně si také pes čumák olízne, ať už je to způsobeno tím, že se chladí, nebo se olizuje po nějaké dobrůtce, opět je čumák vlhký. Vlhký čumák psům také pomáhá lépe přijímat pachy.

Studený psí čumák, jak nazýváme i několik lidí kolem sebe, pak vzniká následovně: Uvnitř nosních dírek se nachází mukózní žlázy, které produkují vodnatou tekutinu a čenich se tak samovolně zvlhčuje. Neustálým odpařováním se pak čumák stává chladným.

Nemoc můžete u svého psa pozorovat, pokud je jeho čumák vyloženě rozpraskaný (někteří psi to mohou mít stářím), krvavý, zahleněný nebo z něj vytéká jiný výtok jakékoliv konzistence a barvy. Pak rozhodně navštivte veterináře.

Psi a jejich signály

Žádný pes nechce být nucen k agresi a snaží se jí vyhnout. Proto psi používají smířlivou řeč těla, aby agresi předešli. V psím světě slouží tato řeč k uklidnění ostatních. Lze ji přirovnat k lidským zdvořilostním společenským gestům, jako jsou úsměv, pozdrav, omluva, potřesení rukou. Psi ji používají také k vyjádření strachu v situacích ohrožení a k vyjádření touhy rychle vše uklidnit.

Smířlivá gesta bývají často chápána jako submisivní, tedy podřízená, ale tento předpoklad je velmi nebezpečný. Všichni psi používají širokou škálu výrazů bez ohledu na sociální postavení a každý pes může kousnout, pokud se situace z jeho pohledu vyhrotí.

„Stresové signály“ jsou gesta, která pes používá ve stresu nebo při pocitu ohrožení. Tato gesta slouží k odvrácení hrozby a tím předcházejí vystupňování agrese. Projevy uvedené na nižších příčkách žebříčku, jako je zívání, stahování uší dozadu a zvedání tlapky, znamenají: „Mám strach – přestaňte mne děsit, prosím“. Gesta na vyšších příčkách, jako je vrčení, chňapnutí, znamenají: „Dost! Hned mne nechte být!“ Pochopení smyslu těchto signálů a jejich vysvětlení dětem pomůže předejít poslednímu stupni agrese.

Stresové signály psa

Kousnutí
Chňapnutí
Vrčení
Strnulost, upřený pohled
Lehnutí nohama vzhůru
Plazení, uši stažené dozadu
Přikrčený postoj, stažený ocas
Snaha odejít pryč
Odvracení těla, podávání tlapky
Odvracení hlavy
Olizování nosu, zívání

Pokud použité gesto okamžitě nezmírní nebo neodvrátí ohrožení, pes postupuje po výrazovém žebříčku výše. Také se může časem naučit, že mírnější gesta nebývají účinná, a tak je vynechá a začne hned vrčet nebo chňapat. Takový pes se zdá být „nepředvídatelně agresivní“, ale ve skutečnosti mu jen nikdo nerozumí.

Pes, který má pocit ohrožení, obvykle touží prostě ze situace odejít. Mnoho dětí je pokousáno jen proto, že psa, který chce být sám, pronásledují a obtěžují. Když se pes snaží uniknout před ohrožením, kterým je pro něho např. dítě s napřaženýma rukama, a to jej pronásleduje, chytne ho a mazlí se s ním, je pes nucen zavrčet. Pokud není vrčení dostatečným varováním, je ignorováno nebo potrestáno, pak velmi pravděpodobně začne pes po dítěti chňapat nebo je kousne.

Nesprávné pochopení stresových signálů a potrestání psa v okamžiku, kdy se snaží říci „Prosím, uklidni se a nech mne být!“, má velmi ničivý účinek na vztah mezi psy a jejich lidskými kamarády. Když se uklidňovací gesta míjejí účinkem, úroveň ohrožení psa vzroste, pes přestává lidem důvěřovat a zvyšuje se riziko agrese.

Jak poznat a řešit dehydrataci u psa

Dehydratace, laicky řečeno ztráta tekutin v organismu, je pro psy někdy poměrně zrádným nepřítelem. Pokud se podchytí včas a začne se s adekvátní terapií, pes s největší pravděpodobností nebude mít žádné následky. Jestliže se ale dehydratace neřeší, nebo dokonce stupňuje, může vyústit až v selhání ledvin, poruchy vědomí, šok či smrt. Na otázky, jak k dehydrataci psího organismu přistoupit a jak ji řešit, odpovídá veterinářka Veronika Lesiuková.

Jak se dehydratace u psa projevuje?

Projevy dehydratace jsou různé a liší se dle závažnosti stavu. V počátcích si menší ztráty tekutin nemusíte jakožto majitel vůbec všimnout, příznaky totiž mohou být velice mírné – apatie, únava, zvíře nejeví zájem o jídlo, může mít zapadlé oči. Pokud má ještě energii, může být nervózní, chodit z místa na místo, vyhledávat zdroj vody, pohybovat se v okolí prázdné misky. Má sucho v tlamě, dásně jsou také suché a nejsou lesklé, případně může mít bělavý povlak na jazyku.

Co se při nedostatku tekutin děje v psím organismu?

Omezená cirkulace tekutin může vést ke snížení krevního tlaku, zvýšení tepové frekvence, dále pak následkem toho k potížím s termoregulací a možnému zvýšení tělesné teploty. Velká skupina příznaků se pak odvíjí od poškození nervových buněk, což se může projevovat apatií, ospalostí, nezájmem zvířete, poleháváním, nevolností, zvracením, křečemi, komatem až smrtí. Další příznaky, kterých si majitel může všimnout, pak často souvisí s primárním onemocněním, které dehydrataci způsobuje, což může být např. závažný akutní vodnatý průjem či zvracení.

Jak můžeme dehydrataci u psa diagnostikovat? Je možné problém určit doma nebo musíme k veterináři?

Dehydrataci mírnějších příznaků nemusíte, bohužel, na zvířeti vůbec nijak poznat. Z vyšetření, která zvládnete doma udělat, je možno provést test s návratem kožní řasy a kontrolu dásní psa. Je potřeba si ale uvědomit, že ty odhalí až dehydrataci vážnějších stupňů. V prvním případě uchopte kožní řasu psa na zadní straně krku či nad kohoutkem a zvedněte ji s citem tak, abyste zvířeti nezpůsobili diskomfort či bolest, do výšky cca 3 až 5 cm dle velikosti psa. Přirozeně by se tato kožní řasa měla vyrovnat téměř okamžitě, určitě během 2 vteřin. U dehydratovaného psa se kožní řasa do normy vrací pouze pomalu, někdy vůbec. U takto závažného odvodnění zvířete rozhodně doporučuji neprodleně navštívit veterinárního lékaře, zvíře podrobit příslušným vyšetřením a dehydrataci neprodleně řešit.

Existuje ještě nějaký jiný způsob, jak dehydrataci rozpoznat?

Dalším jednoduchým testem je vyšetření sliznic v dutině ústní. Dotkněte se dásní psa, které by u zdravého psa měly být vlhké, na pohled růžové dle pigmentace a lesklé. U dehydratovaného psa jsou dásně suché. Stlačíte-li je, jejich barva se do původní růžové vrací za déle než 2 vteřiny. Dehydratovaný pes má také výrazně tmavě žlutou moč, případně nemočí vůbec, protože tělo tekutinami výrazně šetří.

S čím se psí organismus během dehydratace potýká?

Jakmile se v organismu začne snižovat množství tekutiny, tělo tzv. centralizuje krevní oběh, aby zachovalo základní životní funkce. Následkem toho dochází ke snížení krevního tlaku a zvýšení srdeční frekvence. Organismus se na úrovni ledvin samozřejmě snaží ztrátu tekutin kompenzovat sníženou produkcí moči, takže tekutiny v těle pokud možno zadržuje. Následkem toho je produkováno velmi malé množství tmavé, vysoce koncentrované, moči. Protože již tak menší množství tekutiny koluje především v centrálním krevním oběhu, může docházet k nedokrvení ledvin a jejich nevratnému poškození. Výrazné změny pak nastávají na úrovni centrální nervové soustavy, především mozku, kde dochází ke změně objemu buněk, které přestávají plnit své funkce a dochází k neurologickým projevům, které mohou v závažných a neřešených případech končit až úhynem jedince.

Jaké následky může dehydratace mít, pokud se zavčasu neřeší?

Dehydratace je velmi zrádná, protože její závažnost se u zvířete může měnit takřka z hodiny na hodinu, z minuty na minutu. V mírnějších fázích je vratným procesem, který zvíře s adekvátně započatou terapií snáší bez následků. Mezi ty dočasné může patřit několika denní únava, stranění se majitele, neochota poslouchat a plnit povely, nezájem o hru s jinými psy či hračkami, zvýšený příjem tekutin. V případě, že se však dehydratace neřeší, nebo dokonce prohlubuje, může skončit až nevratným selháním ledvin, poruchami vědomí, šokem a smrtí.

Lze dehydratovanému psovi pomoci v domácím prostředí?

Pozorujete-li na svém zvířeti některé z výše uvedených příznaků, lze zvíře začít napájet cíleně v domácím prostředí, následně je ale lepší kontaktovat svého veterinárního lékaře a potíže psa s ním konzultovat. Psa napájejte častěji po malých množstvích. Jestliže bude mít zvíře extrémní žízeň, nenechte ho vypít velké množství vody najednou. Pokud i před dehydratací zájem o tekutiny nejeví, do vody mu můžete přidat něco chutného, např. malé množství konzervy, rozdrobit pár piškotů, uvařit mu vývar a podobně.

Dítě a pes

Velmi často se mi stává, že zazvoní telefon a na druhé straně se ozve přání: “Chci dětem koupit štěně. Můžete mi poradit?“ A také velmi často z mé strany zazní odpověď, že pokud má být štěně jen a jen kvůli dítěti a jako hračka pro dítě, je lépe koupit plyšového. Rozumný nový potencionální majitel se vyptává, méně rozumný se urazí a zavěsí.

Jak to tedy vlastně je?

Vždyť se všude píše, jak je pro rozvoj celé dětské psychiky zvíře důležité! Ano, to je skutečně pravda. Pro mnoho dětí je zvířátko a hlavně pes tajným největším snem, je to jeho kamarád, trpělivý společník, partner pro hru i mazlení, umí krásně naslouchat dětským bolístkám. Dítě i pes většinou tvoří skvělý pár, který má neustále čas a chuť do hry. Oba si tak mohou vybít i fyzickou energii a někdy až přílišný temperament. Ovšem je-li správně zvolen věk dítěte i psa. Těžko mohu doporučit zájemci, aby pro tříleté děcko zakoupil dogu či dobrmana, pro dvanáctiletého sportovního synka se nebude hodit pohodový a pohodlný mops. Když už dobře zvolíme věk i plemeno, i přes veškerý dobrý vztah je třeba dodržovat některá pravidla.

Pomineme nejkatastrofálnější situaci, kdy je pes zakoupen skutečně jako HRAČKA. A když hračka omrzí, neboť chce jíst, spát a také cosi vyměšuje a nedej Bože ostré zoubky škrábly hýčkaného potomka, když štěně vláčel za uši ze schodů – musí pryč.

Pes vždy musí mít v rodině své přesně hierarchicky vymezené místo a musí respektovat každého člena rodiny. I když je to ten nejmenší a nejlíp se s ním hraje. Dítě ovšem zase musí respektovat psa, jeho klid, spánek, jeho pelíšek, zvláštnosti jeho povahy a musí vědět, jak se se zvířetem zachází. Citlivě, ohleduplně s láskou a přátelsky.

Tam, kde rodiče sami mají ke psovi či kočce hezký vztah, jsou spravedliví, nejsou většinou problémy s přístupem dětí. Tam, kde dospělí týrají kočku, kopou do psa, těžko jejich potomek bude jednat jinak. Role rodičů je tedy důležitá a nezastupitelná, oni MUSÍ dítěti přesně vysvětlit co smí a co ne a důsledně trvat na dodržování stanovených pravidel. Děti školního věku mohou i převzít určité povinnosti, například krmení, pravidelné procházky, péči o srst. Když už je v rodině dítě a přibude pes, je situace snazší než když se v rodině se psem narodí miminko. I to se však dá zvládnout dostatečnou pozorností pro psa, který by nikdy neměl být odstrkován „na vedlejší kolej“. Naopak, pokud to lze, zabýváme se jím stejně často jako dítětem, aby nedocházelo k žárlivosti a zbytečné averzi. Tam, kde cítí zvíře stejnou lásku jako před narozením potomka, stane se později jeho spolehlivým přítelem a ochráncem.Všechny děti v naší rodině se během let naučily prvním krůčkům držíce se dlouhé srsti našich psů, naučily se i nenaříkat při pádech způsobených mávnutím huňatého ocasu, prostě „otrkaly se“ a nefňukaly.

Rozhodně není nutné se při dodržování základních hygienických pravidel bát nějakého přenosu nákazy apod. Je-li pes či kočka řádně odblešen, odčerven, neolizuje přímo obličej dítěte či si nepůjčuje jeho hračky, nic rozhodně miminku nehrozí. Je již dávno dokázáno, že přehnaná izolace a až sterilní prostředí při růstu malých dětí výrazně škodí. Přesto se stále a stále setkávám s názorem – naši mladí čekají přírůstek, to musí dát to zvíře pryč! Nebo naopak – k babičce nepojedeme, ještě by Pepíček něco chytil od té jejich kočky!! Ujišťuji všechny, že jedno odpoledně strávené v supermarketu uprostřed davů lidí, tedy i virů, bakterií a infekcí je mnohonásobně škodlivější.

I když u vás v domácnosti jste si se psem vybudovali pěkný a láskyplný vztah, může ovšem klidně dojít ke konfliktním situacím venku, při procházkách. Někteří psi nežijí v rodině s dítětem, někteří žijí s dítětem spíše klidným a smečka křičících a běhajících dětí je vyvede z míry, vyděsí je náhlý zvuk apod. Je proto nutno na vycházkách zachovávat tu největší opatrnost a předvídavost. Zákonitě děti a psi potřebují čerstvý vzduch a pohyb a tak se setkávají v parcích, loukách, lesích i na ulicích. Obě strany by měly být tolerantní, avšak majitelé psů, kteří znají reakce svého zvířete nejlépe, se musí snažit zachovávat opatrnost přeci jen více. I když víte, že váš pes je velmi hodný, neměl by bez dovolení běžet k cizím lidem i dětem. Oni nemohou vědět, že máte doma tři děti a pes tedy dětskou společnost miluje a chce si hrát. Oni se ho bojí a neštěstí je na světě. Když si majitel není jist poslušností svého psa,měl by jej připoutat na vodítko.

Pes na vodítku či vzorně u nohy by měl být samozřejmostí na frekventovaných prostranstvích, hřištích, v centru měst či obcí. Na druhé straně by rodiče měli vědět, že pokud už se stane, že k nim běží nějaký pes, nemají křičet, zděšeně mávat rukama, zvedat děti do výšky atd. To je to nejhorší, neboť pes se chce podívat, co to ten člověk zvedá! Chce to zůstat stát, klidně se nechat očichat, popř, říci něco jako "ahoj pejsku, jak se máš, kde máš páníčka?". Ti, co se zvířat bojí, považují tento návod asi za hodný bobříka odvahy, ale ujišťuji vás, že je to způsob nejúčinnější. Je nutno naučit i děti, které doma psa či kočku mají a jsou na zvířata zvyklé, že cizí zvířátka je nutno nechat na pokoji. Na ně se prostě bez dovolení nesahá.

Přátelské soužití dětí a zvířat, zvláště psů, je to nejlepší, co si můžeme přát a svým dětem dopřát. Rozhodně je soužitím se zvířetem výrazně obohatíme a vychováme z nich citlivé a soucitné bytosti, které si váží všeho živého a přírody. A to příští generace rozhodně potřebují.

A nakonec několik zásad,jak si zajistit bezproblémové soužití:

nenechávejte nikdy dítě se psem při hře bez dozoru, obzvláště menší, či dokonce vaše dítě se skupinou kamarádů
dítě nikdy nemá psa komandovat a poroučet mu zbytečnosti
dítě musí vždy psa nechat v klidu když dostává potravu
hra by nikdy neměla být přespříliš divoká, surová
dítě nesmí nikdy způsobovat psovi bolest, zlobit ho či jej stresovat, tzv. zahánět „do kouta“ bez možnosti úniku, např. bude jej honit se švihajícím klackem po zahradě a zažene jej do místa, kde již pes nemůže nikam dál
nemocného psa musí nechat dítě vždy v klidu a musí s ním zacházet ohleduplně
jestliže pes zavrčí, tj. vyšle signál varování, dítě se musí ihned stáhnout
jestliže pes běží k dítěti, nemělo by křičet, mávat rukama, zmateně běhat a chovat se hystericky
když jste si neověřili, že pes skutečně provedl to, co dítě tvrdí, nesmíte ho trestat. Nespravedlivý trest může vyvolat skutečnou a trvalou averzi k malému trapiči.

Možná si pamatujete případ, kdy velký moloss způsobil smrtelné zranění dítěti ve vlastní rodině. Později se zjistilo, že ho chlapec bil kovovou trubkou do hlavy. Správný přístup psa i dítěte je tedy jen v rukou dospělých, tedy hlavně rodičů.

11 potravin pro přírodní odčervení psa

Znáte běžně dostupné potraviny, které kromě množství zdravotních přínosů fungují jako přírodní odčervení psa? Dost možná máte některé doma.

Svým působením na činnost střev jsou skvělou prevencí a bezpečným způsobem, jak předcházet parazitům – a to i u pejsků krmených granulemi. Slouží také jako bohatý zdroj vitamínů a minerálů a v mnoha případech si pejsek opravdu pochutná.

Kefír

Pro psy je nejlépe stravitelný kozí nebo ovčí kefír, který koupíte na farmářských trzích nebo prodejnách se zdravou výživou. Malým psům dávkujte 1 kávovou lžičku denně, středním 1–2 lžíce, velkým 2–3 lžíce. Přidejte jej do jídla nebo ho pejskovi dejte jako samostatnou svačinu. Jistě oceníte jeho antibiotické, probiotické, antioxidační a antialergenní účinky. Také účinně bojuje proti kvasinkám a dodává tělu vitamíny B12, D, K2 a biotin. Z minerálů pak vápník, fosfor a hořčík.

Dýňová semínka

Jsou jedním z nejbezpečnějších a nejúčinnějších způsobů odčervení. Semínka rozemelte nebo rozsekejte a dávejte ¼ čajové lžičky na 10 kg váhy každý den. Musí se opravdu rozemlít, celá semínka pes nestráví a vypadnou z něj druhou stranou v původním stavu zcela bez užitku. Semínka jsou jediným přírodním zdrojem zinku, obsahují železo, fosfor, vápník, vitamíny skupiny B, lecitin a nenasycené mastné kyseliny.

Strouhaná mrkev, řeřicha, fenykl

Pro odčervení dávejte 1 lžičku na 10 kg tělesné hmotnosti denně.Mrkev obsahuje vitamín A, C, K, kyselinu pantothenovou, kyselinu listovou, draslík, železo, měď, mangan a vlákninu. Stimuluje imunitu, podporuje trávení a má antiseptické a antibakteriání účinky.Řeřichu můžete velmi snadno vypěstovat doma na misce s navlhčeným ubrouskem. Semínka klíčí rychle, za týden můžete sklízet. Pro nepřetržitý přísun nasypejte semínka na misku co týden. Je cenným zdrojem vitamínu C, B, K, karotenu, železa, vápníku, jódu a kyseliny listové. Fenykl pomáhá při nadýmání, podporuje trávení a zlepšuje tvorbu trávicích šťáv.

Okurka

Přidejte nastrouhanou nebo nakrájenou okurku do krmné dávky nebo zamíchejte s kefírem či jogurtem a můžete tak pejskovi udělat zdravou svačinku. Dávkujte 1 lžíci na 10 kg váhy denně. Je bohatým zdrojem vitamínu A, C, vitamínů celé skupiny B (kromě B12) a minerálů jako je křemík, síra, draslík, sodík, fosfor, zinek měď, chrom, kobalt a mangan. Působí detoxikačně, močopudně a pročišťuje kůži.

Ananas

Obsahuje enzym bromelain, který ve střevech ničí škodlivé bakterie a červy. Také štěpí bílkoviny na aminokyseliny, které prostoupí stěnou střev a dále se tak zužitkovávají. Ananas má protizánětlivé a detoxikační účinky a likviduje bakterie vyvolávající průjem. Opatrní buďte u alergických a citlivých pejsků, pro ně může být velmi dráždivý. Nedoporučujeme jej u březích a kojících fen.

Papája

Obsahuje papain, enzym, který pomáhá v boji proti červům. Střednímu pejskovi dávkujte 1–2 plátky sušené nebo čerstvé papáji.Obsahuje vitamíny A, C, K, antioxidanty a vlákninu. Zlepšuje zažívání a pomáhá při průjmu. Jako zdravý pamlsek ji můžete dát bez obav i štěňátku.

Jablečný ocet

Používejte pouze organický a nefiltrovaný ocet, který je kvalitní. Zamíchejte denně 1 lžičku do vody nebo krmné dávky. Ačkoli kromě draslíku neobsahuje velké množství vitamínů a minerálů, má řadu silných účinků. Působí antibioticky, ničí kvasinky a kvasinkové infekce a pomáhá zmírňovat alergie různého původu. Zevně zlepšuje kvalitu kůže a srsti, odstraňuje šupinatost a lupy. Po koupeli šamponem pejska opláchněte octovou vodou, jeho srst bude hebká a leská a důkladně vymyjete zbytky šamponu či kondicionéru. Do 500 ml vlažné vody zamíchejte 2–3 lžíce octa.
TIP: Při vleklých zánětech uší způsobených kvasinkami můžete zevní zvukovod vytírat octovou vodou.

Kokosový olej

Používejte organický, panenský kokosový olej. Je účinný pro odstranění škrkavek, které mají tendenci shlukovat se ve střevech. Dávkujte 1 lžičku na 10 kg váhy denně.Kokosový olej působí antibakteriálně, antiviroticky, úspěšně bojuje s kvasinkami, bakteriemi a plísněmi. Obsahuje ketolátky, pomocí nichž může snížit počet epileptických záchvatů. Výzkumy také potvrdily, že při pravidelném užívání může snížit riziko rakoviny. TIP: Je výborný přírodní prostředek na čištění zubů a pejskům navíc neodolatelně chutná.

Vývar z kostí

Vývar z kuřecích nebo hovězích kostí podporuje trávicí ústrojí, imunitní systém a pomáhá při likvidaci červů ve střevech.

TIP: Pro zvýšení účinku můžete do krmné dávky přidat šťávu z aloe vera.

Důležité na závěr

Uvedené potraviny nemusí působit ve všech případech, zvláště, pokud je pes začervený masivně. Ideálně je používejte jako prevenci nebo při nízkém začervení. V opačném případě navštivte veterináře, někdy je opravdu třeba přistoupit i na konvenční chemii.

Sponzorem blogu Mazlíčci v pohybu je značka Brit, výrobce krmiv a pamlsků pro vaše čtyřnohé parťáky. Brit dále podporuje centrum Helppes pro výcvik asistenčních pejsků, canisterapeutickou organizaci Aura Canis, různé mezinárodní výstavy psů a koček pořádané v České republice, sportovní kynologii a další psí sporty. Web: www.krmivo-brit.cz

Klikněte zde pro úpravu nadpisu

Klikněte zde pro úpravu textu.